Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara

nahoru >

Místo aby seděla doma, pomáhá

úterý, 02 červen 2020 10:06

Za normálních okolností by Nikol Rýdlová trávila všední dopoledne na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara, kde studuje prvním rokem v navazujícím magisterském ateliéru Design kovu a šperku. Za sebou má bakalářské studium na katedře Designu Fakulty textilní TUL.

Když se ale školy zavřely a předseda jablonecké Vodní záchranné služby ČČK, jejíž je členkou, vyzval k dobrovolnické pomoci, neváhala. „Nechtěla jsem ale do terénu, spíš do zázemí," vysvětluje rodačka z Jablonce. Položili jsem Nikol několik otázek, abychom zjistili, v čem její dobrovolnictví spočívá a zda se vše dá ku prospěchu skloubit se studiem.

Jak jste se dostala k dobrovolné práci pro Český červený kříž?

K Českému červenému kříži (dále jen ČČK) jsem se dostala přes Vodní záchrannou službu (dále jen VZS), se kterou jsem již dlouhá léta ve styku. Právě tyto dvě neziskové organizace spolupracují na chodu centra pro pomoc v době COVID-19.

Jak to funguje?

Pro pomoc vznikla dvě centra – Dobrocentrum a Call centrum. Dobrocentrum sjednocuje dobrovolníky z široké veřejnosti a lidé se sem mohou hlásit prostřednictvím registračního formuláře. Mezi dobrovolníky se rozděluje pomocná práce pro konkrétní osoby. V Call centru se přijímají telefonáty od lidí, dohodnou se s nimi možnosti pomoci a zpracované informace se uloží do systému, který je propojený s Dobrocentrem. Tam požadavek přijmou a vyřídí.

Kdy vznikla tato dvě centra?

Obě centra začala fungovat na začátku nouzového stavu a obě se rozbíhala za pochodu. Systém, jímž jsou centra propojena, vznikl v průběhu fungování. Kolikrát bylo třeba během služby vyřizovat nejenom telefonáty od lidí, ale někdy jsme museli řešit i technické potíže a nedostatky, které měl právě se vyvíjející systém.

Kdy jste začala s dobrovolnou prací pro ČČK?

Pomáhám od úplného začátku zřízení centra.

Jaká je vaše náplň práce?

Má dobrovolná činnost spočívá ve vedení Call centra a zároveň i v práci na dispečinku.

Jak často v týdnu chodíte pomáhat?

Telefonní linky fungují denně od 8:00 hod. – 18:00 hod. a práce probíhá ve dvou směnách. Já obvykle chodím pomáhat 3. – 4. týdně. Pamatuji si, že v prvních týdnech jsem do Call centra docházela denně. Ze začátku se stávalo, že kvůli nedostatku dobrovolníků bylo třeba odsloužit i celý den. To bylo opravdu náročné.

Dá se to stíhat se studiem?

Dá, ale není to snadné. Z ČČK jsem chodila domů psychicky vyčerpaná, potřebovala jsem si odpočinout a nemuset nad ničím přemýšlet. K tomu všemu jsem měla ještě svoji práci, i když v omezeném režimu. V posledních třech týdnech jsem, bohužel, v ČČK byla jen dvakrát, jelikož jsem se musela soustředit na dokončování klauzur a ostatních prací do školy. Navíc mi s postupným uvolňováním začala znovu naplno fungovat i má práce v soukromém Výtvarném ateliéru a v galerii.

Jaké téma klauzurní práce jste měli v letním semestru, který byl narušen pandemií?

Našim tématem bylo "Ladislav Sutnar / Geometrie". Mou inspirací se stalo skleněné a porcelánové nádobí, které Ladislav Sutnar navrhl pro Artěl. Je jednoduché, čisté, bez zbytečných detailů. Nadčasové. Dokonalost této práce nechal navíc vyniknout fotograf Josef Sudek, který nádobí zvěčnil v naprosto geniálních kompozicích. Velmi mě bavilo pravidelné řazení objektů na fotografiích a hra průniků tvarů vznikající díky průhlednosti skla. Také mě zaujaly obrazce z minimalistických barevných detailů, které vznikly důmyslným seřazením nádobí. Právě tyto fotografie se staly výchozí inspirací pro mou klauzurní práci. Na fotografiích můžete vidět modely broží. Jejich ztvárnění je nepřímým odkazem nejenom na fotografie, ale také na grafickou činnost Ladislava Sutnara.

Jakou pomoc vlastně Call centrum nabízí?

Možnosti pomoci se rozšiřovaly na základě potřeb lidí, a také na základě vyvíjející se situace podléhající nouzovému stavu. Od venčení psů, přes doučování dětí, přepravu osob, nákup potravin, drogerie, až po psychosociální pomoc. Nejčastěji lidé volají ohledně nákupů, zajištění obědů, vyzvednutí nebo zařízení léků na předpis, apod. Mnoho telefonátů bylo i ohledně roušek, a to nejenom poptávky, ale i nabídky doma ušitých roušek. Také propojujeme osoby v nouzi s potravinovou bankou. Ze začátku volali lidé především z důvodu prevence. Postupem času začali volat i jedinci s nákazou, nebo s podezřením na nákazu. K těmto lidem docházeli výhradně členové buď z ČČK nebo VZS, kteří byli proškoleni bezpečnostním opatřením. K těm, kteří neměli nařízenou karanténu, mohli docházet i dobrovolníci z široké veřejnosti, kteří se k nám hlásili.

Kdo může volat ohledně pomoci?

Může volat kdokoliv. Nejčastěji však volají senioři a matky samoživitelky. Volá k nám také mnoho lidí, kteří mají své příbuzné v Jablonci a okolí, ale sami žijí daleko a nemohou se tak o ně postarat.

Je tato práce náročná?

Ano určitě, některé lidské příběhy byly opravdu silné. Asi nejtěžší bylo, když k nám volali tací, co byli prostě zoufalí, vystrašení nebo se ocitli v takové životní situaci, ve které si sami neuměli pomoc.

Vybavujete si nějaké konkrétní příběhy?

Ano, pamatuji si například na první hovory ohledně potravinové pomoci. Nebyla jsem na to tehdy připravená, vůbec mě do té doby nenapadlo, že by taková situace mohla u někoho nastat. Bylo mi těch lidí velmi líto. Také si vzpomínám na paní, která měla nastoupit na plánovanou operaci, ale její příbuzní žijí daleko, ona má králíky a slepice a potřebovala, aby se o ně někdo postaral. Telefon tehdy začala větou: „Dobrý den, mám doma 15 slepic a 7 králíků, jdu na plánovanou operaci a nebudu je kvůli tomu zabíjet. Nevešly by se mi ani do mrazáku." To pro změnu byly hovory, které ten den vždy trochu odlehčily. Měli jsme také stálé klienty, kteří volali pravidelně.

Je pro vás práce pro ČČK nějakým způsobem inspirující?

Určitě. Dobrovolná práce mě velmi naplňuje. Není hezčího pocitu, než vidět, že to co děláte, má nějaký smysl, a že si lidé vašeho času upřímně váží. Nejednou se stalo, že jsme dostali zpětnou vazbu od lidí a poděkování za pomoc, kterou jsme jim poskytli. Jedna paní nám dokonce upekla i bábovku. Nebo hasičský záchranný sbor v Brně nám na základnu poslal květiny jako poděkování za práci, kterou dobrovolně odvádíme. Je hezké žít ve světě, kde jsou lidé k sobě hodní, pokorní, váží si jeden druhého i toho, co dělají.

Naposledy změněno čtvrtek, 04 červen 2020 11:20

FUD bile logocz

eu

evropská unie

evropský fond pro regionální rozvoj

investice do vaší budoucnosti

sociální sítě

facebook

instagram

youtube

 

adresa

univerzitní 28, 306 14 plzeň

www.fdu.zcu.cz

GPS: 49°43'30.7"N 13°20'54.7"E